První pomoc můžeme definovat jako souhrn všech opatření, která mají za cíl, při ohrožení života či zdraví osoby nebo osob, možné negativní důsledky tohoto ohrožení omezit nebo jim zcela zabránit.

První pomoc se poskytuje v rozsahu, dle místních a časových možností a podmínek na místě úrazu, schopností, dovedností a kvalifikačních předpokladů zachránce a v neposlední řadě také dle vybavení zachránce.

Neposkytnutí první pomoci a neposkytnutí první pomoci řidičem dopravního prostředku jsou samostatné trestné činy, definované §§ 150 a 151, Trestního zákoníku.

Odnětím svobody až na dvě léta bude potrestán ten, kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo jiného vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného.

Na tři roky odnětí svobody může být potrestána osoba, která je podle povahy svého zaměstnání povinna takovou pomoc poskytnout. Např. záchranář, zdravotničtí pracovníci, hasiči apod.

Řidič dopravního prostředku, který po dopravní nehodě, na níž měl účast, neposkytne osobě, která při nehodě utrpěla újmu na zdraví, potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na pět let nebo zákazem činnosti.

První pomoc se zpravidla dělí na:

1. laickou první pomoc;
2. odbornou první pomoc;
   1. přednemocniční péči;
   2. nemocniční péče.

Laická první pomoc je charakteristická nedostatečnými znalostmi a zkušenostmi zachránce, jakož i žádným nebo nedostatečným vybavením zachránce.

Proto se laická první pomoc omezuje na několik základních kroků a jednoduchých úkonů, které spočívají v:

1. zajištění místa úrazu, aby nedošlo k ohrožení dalších osob včetně zachránce;
2. přivolání zdravotnické záchranné služby;
3. přerušení případných stavů, které působí nebo zhoršují úrazový stav a zajištění bezpečí úrazem postiženého;
4. zabránit zhoršení stavu úrazem postiženého nebo;
5. zachránit život úrazem postiženého;
6. péče o úrazem postiženého do příjezdu zdravotnické záchranné služby;
7. (výjimečně, v opodstatněných případech, transport úrazem postiženého k odborné pomoci).

V Česku nespadá první pomoc do tematických plánů základních ani středních škol. To je nejen velká škoda, ale určitě i chyba. Přesto většina škol přistoupí k určitým aktivitám v této oblasti a alespoň pro žáky či studenty uspořádá různé "branné dny" apod. Součástí těchto dnů je často i výuka a někdy i nácvik první pomoci. Rozhodně by si ale první pomoc zasloužila mnohem více prostoru. A co je hlavní, i sami vyučující, ať jde o vyučující zdravotnických oborů nebo např. členy Českého červeného kříže, by měli hodit za hlavu staré poučky a pravidla a trochu sledovat trendy a aktuální postupy laické první pomoci.

V pracovním životě platí, že zaměstnavatel musí ve spolupráci s firemním lékařem určit zaměstnance k poskytování první pomoci. U takto určených zaměstnanců musí zaměstnavatel zajistit i jejich vyškolení. Tedy ne každý zaměstnanec musí být v této oblasti školen. A bohužel převážná většina zaměstnavatelů na tuto svou povinnost zcela rezignuje a školení nezajišťuje žádné.

Poslední možností je využít nabídek individuálních kurzů pro fyzické osoby, které jsou často, vzhledem k přidané hodnotě, za naprosto směšně nízké.  Zde ale skutečně již záleží na společenské odpovědnosti jednotlivce, zda se chce v této oblasti rozvíjet či nikoliv.

Nezapomeňte, že rychlé a efektivní poskytnutí laické první pomoci je nesmírně důležité při záchraně života! Zdravotnická záchranná služba má ze zákona dojezdový čas 20 min, ale ani tento limit ne vždy dokáže splnit. A i v případě, kdy přijede např. za 5 min, je těchto 5 min dost dlouhá doba na to, aby úrazem postižená osoba umřela!

Chceš být zachránce a ne jen pouhý přihlížející, který neví co má dělat? Který neví, jak zachránit život?