Jak přivolat záchranku? Spousta lidí věří, že na tom nic není a dokáží to bez větších problémů. Je tomu ale skutečně tak? Ani moc ne!

Hovory na tísňovou linku jsou často velmi zmatené, zkratovité, volající nepustí operátora pomalu ani ke slovu a stále dokola opakuje to své. Ve stresu není volající schopen pořádně ani popsat, co se stalo, natož tak vysvětlit, kde k úrazu došlo. A co je nejhorší. Spousta lidí se dokonce bojí volat zdravotnickou záchrannou službu nebo ani neznají číslo.

Abyste byli schopni přivolat zdravotnickou záchrannou službu, je nanejvýše důležité, abyste znali telefonní číslo na ni.

V ČR jsou dvě možnosti. Buď můžete volat přímo zdravotnickou záchrannou službu na tel. čísle 155 nebo jednotné číslo tísňového volání 112. První varianta je přitom lepší.

Důvody, proč nevolat 112, ale přímo 155 jsou v zásadě dva.

1. Jednotné číslo tísňového volání 112 obsluhují hasiči a osoba, která Vám telefon zvedne, nemusí mít zdravotnické vzdělání.
2. Pokud operátor 112 vyhodnotí, že krizová situace spadá do dikce zdravotnické záchranné služby, přepojí Vás právě na 155 a tím dochází ke zdržení, což může být při záchraně života zásadní problém!

Nejprve se zhluboka několikrát nadechněte, zachovejte klid, mluvte přiměřeně pomalu (ne zbrkle rychle, ani ne příliš zdlouhavě) s řádnou intonací a dostatečně nahlas. Mluvte vždy krátce a věcně. Naslouchejte operátorovi a odpovídejte na jeho dotazy, nechejte se jím vést.

Při dovolání se na 155 by měl hovor pokračovat přibližně dle následujícího schématu a vy byste měli operátorovi sdělit zejména následující:

• Kdo volá
  • Stručně a jasně se představte (jméno a příjmení).
• Co se přesně stalo
  • Nepopisujte například, že červené auto, které řídila starší paní, nedalo na křižovatce přednost bílému BMW, které jelo nepřiměřeně rychle a mělo zahraniční poznávací značky....
  • V první fázi plně postačí: "Došlo k dopravní nehodě dvou osobních vozidel."
• Kolik je úrazem zraněných a jejich základní charakteristiku
  • Opět stačí uvést stručně: "První zraněný je řidič, muž, asi 50 let, silnější postavy. Druhou zraněnou je řidička, žena, asi 20 let, štíhlé postavy. Jiní zranění nejsou."
• Jaký je stav postiženého
  • Nehrajte si na dr. House ani na doktora z hor či lékaře z Ordinace v růžové zahradě. Nesnažte se používat odborné názvy nebo dokonce latinské výrazy. Jednak nejste odborníci a nemusíte je správně použít a druhak operátorka je ani nemusí znát!
  • Platí zásada, stručně a věcně, tj. např.: "Muž nedýchá, krvácí na hlavě. Žena dýchá, při vědomí, komunikuje, ztěžuje si na bolest nohou."
• Místo úrazu
  • Co nejpřesněji identifikujte místo úrazu.
  • Zcela ideální je označit místo přesnou adresou vč. čísla popisného nejbližšího objektu.
  • V případě dopravních nehod můžete využít např. kilometrovník dálnice, číslo silnice, směr k určité obci a pod.
  • Nebojte se využít i nápadných orientačních bodů, jako např. mosty, sloupy vysokého napětí, vysoký mohutný strom, kaplička apod.
• Případné další informace
  • Informace o dalších rizicích a komplikacích v místě úrazu (např. zaklínění osoby ve vozidle, hořící vozidlo, riziko úrazu elektrickým proudem, zavalení osoby těžkým předmětem apod.);
  • informace o možnostech příjezdové a přístupové trasy (pokud k úrazu došlo např. ve firemním areálu, co nejlépe popište příjezdovou trasu nebo pověřte jiné osoby, by na záchranáře počkaly u hlavní brány a doprovodili je k místu úrazu - o tomto uvědomte operátora).
  • cokoli dalšího, co může pomoci.

Nyní už víte, jak přivolat záchranku. A teď už jen vědět, kdy ji přivolat.

Záchranku volejte vždy, v těchto případech:

1. Smrtelný úraz nebo stav;
2. Úraz nebo stav, který ohrožuje osobu / osoby na životě;
3. Úraz nebo stav, u kterého nejste na 100% schopni vyhodnotit, zda může ohrozit osobu / osoby na životě či zdraví.

U vážných stavů budete poskytovat první pomoc, buď dle vlastních znalostí a zkušeností nebo dle pokynů operátora na lince 155.

Velmi Vám může usnadnit práci, pokud si telefonní hovor přepnete na "HnadsFree", tj. hlasitý odposlech a položíte si jej na zem k blízkosti úrazem postiženému. Tak budete mít volné ruce a stále můžete komunikovat s operátorem.

Pokud se jedná o méně vážné stavy, kdy prakticky nemáte jak úrazem postiženému pomoci a jen do příjezdu záchranářů dohlížíte nad jeho stavem, můžete začít zjišťovat a zapisovat podstatné údaje a informace, jako např.:

• léky, které úrazem postižený užívá (popř. kdy užil naposled);
• informace o rodinných příslušnících (jméno, adresa, popř. i telefon);
• dále můžete zajistit:
  • doklady totožnosti úrazem postiženého;
  • zabezpečení případných domácích zvířata a domácnosti nebo pracoviště;
  • odemčení a zprůchodnění všech dveří, kterými záchranáři půjdou;
  • cokoli dalšího, dle místní situace.

Nejen to, jak přivolat záchranku, se naučíte na našich kurzech první pomoci, které nabízíme jak pro širokou veřejnost, tak i pro zaměstnance.