Když jsem se před lety rozhodl vzít rizika do vlastních rukou, již více nebýt "bezpečák" - dělník, který měl za úkol bezpečnost vyrábět jak na běžícím páse a začal jsem podnikat v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a požární ochrany, řekl jsem si, že budu dělat věci po svém. Nevšímal jsem si konkurence. Nesnažil jsem se kopírovat ani způsob práce, ani ceny za ni. Vše jsem dělal a také dělám, dle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Dnes, kdy mám v oboru již něco za sebou, mě ale začalo zajímat, jak jsou na tom i ostatní. Zda je trápí obdobné problémy jako mě a zda se z práce dokáží radovat, stejně jako já.

Rozhodl jsem se tedy udělat mezi odborně způsobilými osobami dotazníkový průzkum, ve kterém odpovídali na celkem 22 otázek. Díky průzkumu jsem chtěl získat odpovědi na některé mé otázky a zejména, díky průzkumu, Vám, čtenářům, chci nabídnout jakýsi zákulisní pohled na toto určitě zajímavé, avšak také náročné povolání. Možná to někomu z vás pomůže při rozhodování, zda se touto cestou ubírat či nikoliv. Úvodem bych jen rád zdůraznil, že pro zjednodušení a zpřehlednění celého textu a výsledků, nebudu dále používat právní v praxi téměř nepoužitelný pojem "odborně způsobilá osoba k zajišťování úkolů prevence rizik v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci", ale zažitý, lidový pojem "bezpečák". Snad vás to nebude pohoršovat.

• Charakteristika respondentů
• A co odborná způsobilost?
• Kde “bezpečáci” získávají svá osvědčení?
• Jakou mají respondenti praxi v oboru?
• Pro jaké obory “bezpečáci” nejčastěji pracují?
• Kolik hodin týdně “bezpečáci” pracují?
• Jak jsou na tom “bezpečáci” s jazykovými dovednostmi?
• Podnikají “bezpečáci” zahraniční cesty?
• Pro kolik zaměstnavatelů / klientů “bezpečáci” pracují?
• Dostávají se “bezpečáci” často do problémů?
• Které oblasti bezpečnosti “bezpečáky” nejvíce baví?
• A co “bezpečáky” naopak nebaví?
• Jaké mají “bezpečáci” zkušenosti na poli pracovních úrazů?
• Jsou “bezpečáci” zároveň i vedoucími zaměstnanci?
• Je povolání “bezpečák” hodně o cestování?
• Kolik si “bezpečák” měsíčně vydělá?
• Investují “bezpečáci” do sebe?
• Jsou “bezpečáci” spokojeni se svou výplatou?
• Jsou “bezpečáci” spokojeni se svou prací?
• Typy “bezpečáků” na nejvíce nesmyslné právní předpisy
• Podněty a náměty “bezpečáků” na zamyšlení
• Slovo závěrem

Hned první otázkou jsem se snažil respondenty rozdělit do několika hlavních skupin. Tedy na “bezpečáky”, kteří pracují na hlavní pracovní poměr, na živnostníky, dodávající služby, majitele právnických osob zabývajících se BOZP a případně kombinace uvedených.

Výsledky nejsou ničím překvapující. Nejvíce “bezpečáků” je zaměstnaných na hlavní pracovní poměr (61%). Dále osoby samostatně výdělečně činné (23%), majitelé firem (8%), kombinace zaměstnance a OSVČ (5%) a jiné (3%). Mezi jiné patří např. odborně způsobilá osoba z pověření Armády ČR, kterou můžeme postavit na roveň se zaměstnancem a takové osoby, které mají OZO jen doplňkem ke své hlavní, zcela odlišné práci.

Kromě toho, jakým způsobem “bezpečáci” pracují, mě také zajímalo, jakou odbornou způsobilostí disponují.

Podařilo se mně oslovit opravdu relevantní vzorek “bezpečáků”, z nichž 99% disponuje právě osvědčením o odborné způsobilosti k zajišťování úkolů prevence rizik v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Pouhé 1% toto osvědčení nemá, ale disponuje osvědčením o odborné způsobilosti v požární ochraně.

Téměř polovina, 46% respondentů disponuje osvědčením o odborné způsobilosti v požární ochraně, 29% potom osvědčením technika požární ochrany. 19% respondentů je držiteli osvědčení koordinátora BOZP na staveništi.

Kromě toho, jakou odbornou způsobilostí “bezpečáci” disponují, mě také zajímalo, kterou z těchto odborností skutečně aktivně při své práci využívají.

Jako OZO BOZP aktivně pracuje 98% respondentů. Zbylá 2% jsou odborníci čistě na požární ochranu nebo koordinátoři BOZP na staveništi. Jako OZO PO pracuje 41% respondentů, jako TPO potom 28%. Dá se tedy říct, že 69% respondentů se aktivně věnuje i oblasti požární ochrany. Mezi respondenty se našlo 11% koordinátorů BOZP na staveništi. 10% dotázaných se věnuje i dalším činnostem. Jsou to zejména zkušební komisaři, autorizovaní inženýři požární ochrany staveb, pracovníci v oblasti jakosti a kontrolingu, ekologové, správci budov, Bánští bezpečnostní technici, odborníci na ostrahu objektů a manažeři krizového řízení.

Z výše uvedených údajů a grafů je patrné, že jen malé procento “bezpečáků” nevyužívá všechnu svou odbornou způsobilost. Respondenti nejvíce zanevřeli na koordinátora BOZP na staveništi.

Překvapuje někoho, že ROVS drtivě vede?

Nutno podotknout, že zkoušky OZO BOZP máme v legislativě zakotveny od roku 2006, zákonem č. 309/2006 Sb. Uvedený počet let se tedy nevztahuje čistě na práci OZO, ale obecně na práci v oboru bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

• Aritmetický průměr délky praxe v oboru respondenta je 8 let a 11 měsíců.
• Respondent s nejdelší praxí pracuje v oboru již 39 let.
• Respondent s nejkratší praxí je v oboru teprve 3 měsíce.
• Medián je 6 let.

Vzorek respondentů tedy zahrnuje jak úplné začátečníky, tak i velmi zkušené profesionály.

Tato otázka je poněkud komplikovaná. Proto jsem se pokusil výsledky “zaškatulkováním” zjednodušit a zpřehlednit.

Nejvíce respondentů (37%) pracuje pro různé obory. Toto znamená, že nemají přesně specifikovanou svou oblast působnosti.

Další početnou skupinou (28%) jsou “bezpečáci” pracující pro výrobu. Do této skupiny spadá veškerá výrobní činnost. Od strojírenství, přes dřevovýrobu, až po výrobu velmi specifickou a kombinovanou.

10% respondentů pracuje v oblasti administrativy a služeb. 7% pro stavebnictví, 5% v oblasti chemie a farmacie, 4% pro školství, 3% v oblasti dopravy, 2% v lesnictví nebo zemědělství, 2% v oblasti ozbrojených složek a bezpečnostních sborů ČR, a po 1% v logistice a zdravotnictví.

Celých 61% respondentů se dokáže domluvit anglicky. Oproti tomu jen 13% německy, 11% rusky a 7% “bezpečáků” ovládá i další cizí jazyky. Mezi tyto patří nejčastěji polština, francouzština, madarština.

Do statistik nebyla jako cizí jazyk zahrnuta slovenština.

69% “bezpečáků” ovládá alespoň jeden cizí jazyk a v kontrastu s tím tedy 31% z nich nedokáže komunikovat v žádném cizím jazyce.

20% respondentů dokonce uvedlo, že se domluví dvěma cizími jazyky, 2% třemi a 1% dokáže mluvit více než třemi cizími jazyky.

77% respondentů uvedlo, že v rámci své pracovní náplně nepodnikají žádné zahraniční cesty.

23% tedy pravidelně navštěvuje v rámci své profese zahraniční státy.

Otázka zaměřená spíše na OSVČ a majitele právnických osob. Lze tedy předpokládat, že drtivá většina z 41% respondentů, kteří odpověděli, že pracují pro jednoho zaměstnavatele / klienta, jsou zaměstnanci, ostatní potom právě OSVČ nebo majitelé právnických osob.

22% respondentů odpovědělo, že pracuje pro maximálně 10 zaměstnavatelů, 14% až pro 20 zaměstnavatelů, shodně 9% odpovědělo, že pracuje pro maximálně 50 zaměstnavatelů a 100 zaměstnavatelů a dokonce 5% respondentů se nebojí pracovat pro více než 100 zaměstnavatelů.

Ano, zeptal jsem se i na skutečnost, zda již bylo s “bezpečáky” vedeno správní řízení v souvislosti s výkonem jejich práce.

Výsledek je 1% pro ANO, bylo a 99% pro NE, nebylo.

Další otázka na respondenty byla trochu volnějšího charakteru a každý ji pojal tak trochu po svém. Ale přesně to byl záměr. Chtěl jsem, aby každý stručně vystihl, která oblast bezpečnosti jej nejvíce baví.

Není překvapením, že se 40% hlasů vyhrálo školení BOZP. Co mě osobně překvapuje je skutečnost, že na druhém místě se 14% se umístila dokumentace BOZP a na třetím místě s 10% problematika pracovních rizik.

Kompletní výsledky jsou patrné z grafu.

Každá práce má svá pozitiva, ale i svá negativa. Nejinak je tomu s bezpečností a ochranou zdraví při práci.

Nejoblíbenější oblasti BOZP pro “bezpečáky” byly školení, dokumentace BOZP a problematika rizik. A že neuhodnete, které tři oblasti jsou nejméně oblíbené? Kdo tipuje přesně ty samé, má pravdu.

Ano. Nejméně oblíbenou oblastí je dokumentace BOZP s 20% hlasy. V těsném závěsu, s 19% hlasy je oblast pracovních rizik a na třetím místě, s 12% je školení BOZP. Dá se tedy konstatovat, že právě tyto tři oblasti jsou co se oblíbenosti týče nejvíce rozporuplné. Někdo je zkrátka miluje, druhý nenávidí.

Na čtvrtém místě neoblíbenosti se umístila práce s lidmi, pro kterou hlasovalo 9% respondentů. Spadá sem zejména věčné vysvětlování, přemlouvání a dohadování se s vedením, ale i se samotnými zaměstnanci. Není překvapením, že mezi nejméně oblíbenými oblastmi se objevila i kategorizace prací, rovněž s 9% hlasů.

Ostatní oblasti jsou patrny z grafu níže.

Zeptal jsem se, kolik přibližně pracovních úrazů za svou praxi již respondenti řešili.

6% respondentů se přiznalo, že doposud neřešili žádný pracovní úraz. Nezbývá než popřát, aby jim to tak vydrželo co nejdéle.

Do 10 úrazů šetřilo 30% “bezpečáků”, do 100 úrazů dokonce 40% a více než 100 úrazů šetřilo 24% “bezpečáků”, viz graf.

82% respondentů pod sebou nemá žádného podřízeného zaměstnance – “bezpečáka”.

8% respondentů je vedoucím zaměstnancem právě jednomu “bezpečákovi”, 3% vedou do deseti podřízených zaměstnanců, 1% do 25 zaměstnanců, 1% do 50 zaměstnanců a dokonce 5% oslovených vede tým více než 50 zaměstnanců – “bezpečáků”, viz graf níže.

Respondenti v průměru jako OZO najezdí 1260 km měsíčně.

Samozřejmě že minimum je 0, zejména v případě zaměstnanců, jejichž zaměstnavatel nemá žádné pobočky.

Maximum, které jeden z respondentů uvedl, je 25 000 km měsíčně. To v průměru vychází na 1000 km denně, což mně osobně přijde jako nereálné. Otázka byla položena na najezděné km. Hodnotu 25000 km vidím reálnou jako nalétanou. Nebo předpokládám, že se respondent překlepl o jednu nulu, případně otázkou pochopil jako roční nájezd km. Proto jsem tuto hodnotu ze statistik vyřadil. 

Druhou nejvyšší maximální hodnotou měsíčního nájezdu je číslo 6500 km,které mně již reálné přijde, protože sám se k podobným cifrám často dostávám.

Medián je potom 950 km měsíčně.

Ano, zeptal jsem se respondentů i na tuto citlivou otázku. Zajímal mě čistý měsíční příjem / zisk.

Průměrný čistý měsíční příjem “bezpečáka” činí přibližně 32 000 Kč, což je rozhodně nad průměrnou mzdou v ČR, která aktuálně činí 30 265 Kč hrubého.

Nejnižší, respondenty uvedené příjmy / zisky, jsou 1500 Kč, 4000 Kč a 7000 Kč, což naznačuje, že někteří “bezepčáci” mají BOZP pouze jako vedlejší výdělek.

Naproti tomu nejvyšší uvedené příjmy / zisky jsou 100 000 Kč, a několikrát 70 000 Kč. To naopak naznačuje, že bezpečností se dá opravdu velmi dobře živit.

Medián je potom přesně 30 000 Kč.

Znovu podotýkám, že tazatelé uváděli čisté příjmy a zisky.

Nejvyšších zisků dosahují “bezpečáci”, kteří jsou majiteli právnických osob a osobami samostatně výdělečně činnými, současně mají nejméně pětiletou praxi a navíc se domluví alespoň jedním cizím jazykem.

Zajímalo mě, kolik cca % své mzdy / platu / zisku “bezpečáci” investují zpět do sebe, svého vzdělávání, růstu apod.

Průměrná investice respondentů je 5,6% mzdy / platu / zisku.

Nejméně investují zaměstnanci, často 0%, protože náklady na jejich růst hradí zaměstnavatel.

Největší investice se pohybují od 50% do 60%. Z výsledků je patrno, že největšího zisku / mzdy / platu dosahují právě ti “bezpečáci”, kteří nejvíce investují.

Medián investice je potom 1%.

Přestože počet finančních prostředků, které každý měsíc přistávají na účtech “bezpečáků” nevyhovuje téměř polovině z nich, 90,2% respondentů odpovědělo, že je s prací odborně způsobilé osoby v BOZP spokojeno. Jen 9,8% tedy odpovědělo, že ne.

Skoro práce snů, no nemyslíte?

Předposlední otázka byla opět trochu volnější. Ptal jsem se na právní předpisy nebo jejich ustanovení, které se “bezpečákům” zdají být nejvíce nesmyslné.

Odpovědi jsem opět pro přehlednost trochu zestručnil a zaškatulkoval. Zcela nejčastější z nich jsou zvýrazněny tučně. Tady jsou:

• Nařízení vlády č. 361/2007 Sb. (celý předpis).
• § 37, zákona č. 258/2000 Sb., úz (Kategorizace prací).
• § 10, zákona č. 309/2006 Sb., úz (opakované zkoušky OZO po pěti letech).
• § 10, zákona č. 309/2006 Sb., úz (požadavek na technické vzdělání koordinátora BOZP na staveništi).
• § 10, zákona č. 309/2006 Sb., úz (požadavek na vlastnoruční podpis na dokumentech).
• § 10, zákona č. 309/2006 Sb., úz (vedení evidence smluvních vztahů).
• § 10, zákona č. 309/2006 Sb., úz (kažkých 5 let zkoušky z celého možného oboru BOZP, když se nezabývám stavebnictvím tak proč řešit výkopy?)
• Zkoušky OZO pořádají soukromé organizace,které si z nich dělají byznys, nikoliv státní instituce, které by se nebály nevhodným uchazečům osvědčení nevydat.
• Zákon č. 350/2011 Sb., úz (celý předpis).
• Vyhláška 50/1978 Sb., úz (celý předpis).
• Zákon č. 373/2011 Sb., (požadavek na pravidelné lékařské prohlídky u prací kategorie 1).
• Vyhláška č. 48/1982 Sb. (celý předpis).
• Oblast vysokozdvižných vozíků (podrobně neřeší žádný právní předpis).
• § 44a, zákona č. 258/2000 Sb., úz (Schvalování pravidel pro nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a směsmi krajskou hygienickou stanicí).
• Povinnost zakrytovat zaoblená topná tělesa v MŠ proti úrazům (právní předpis jsem nedohledal).
• Zákon č. 22/1997 Sb., úz (celý předpis).
• ČSN EN ISO 20349 (celý předpis).
• Nařízení vlády č. 591/2006 Sb. (požadavek na dodržení bezpečné vzdálenosti od stroje = max. dosah + 2 m…).
• GDPR.

Jako nejvíce nesmyslný právní předpis, dle očekávání, suverénně vyhrálo nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci. Pokud si toto nařízení vlády přečte normální soudný člověk, musí zkrátka uznat, že se to zkrátka nepovedlo. Pochopení požadavků tohoto NV je téměř nadlidský úkol i pro osoby z oboru a aplikace požadavků do praxe je tak reálná, jako je reálná srážka letadla s metrem.

Poslední otázka již byla zcela volná a každý respondent dostal možnost, vyjádřit se k oboru a poskytnout svůj pohled k zamyšlení.

Opět uvádím ty nejzajímavější, nejdůležitější a nejpřínosnější z nich:

• OIP – chování, vzdělání a pravomoci úředníků.
• Doufám, ze jednou zaměstnavatelé a investoři pochopí, ze BOZP je také nedílnou a důležitou součástí práce.
• Vyhledávání rizik – jak splnit povinnost, aby bylo vše OK? Nelze.
• Nutná kompletní revize předpisů BOZP, jejich zjednodušení (viz požární ochrana = 4 předpisy a funguje to tak krásně jednoduše).
• Pro mě je téma podceňování bezpečnosti. Vychovat generaci, která by se na BOZP dívala jako na běžnou součást pracovní činnosti.
• Otázka o spokojenosti s prací je diskutabilní: práce mě baví, mám ji ráda, ale spokojená se necítím. Chybí lepší komunikace, podpora vedení, ohodnocení práce, zpětná vazba, nastavené procesy. Cítím se přetížená a v tom tkví nespokojenost. Alespoň u nás by byli všichni rádi, kdyby o bezpečnosti nemuseli nic slyšet a ani pro to nic dělat, ale aby bylo všechno v pořádku, a mě cítí jako veš v kožichu. Na to je jeden člověk taaakhle malinký.
• Zjednodušit legislativu.
• Je moc předpisů.
• Nastavení legislativy tak, aby byla v souladu s ostatními právními a normovými předpisy a nemusela se hledat v desítkách zákonů, nařízení vlády, vyhlášek, apod. Jasně stanovit základní pravidla BOZP a PO a nenechat na zaměstnavatelích, jak budou řešit BOZP a PO ve své firmě. Navíc by se mělo pro vlastníky nemovitostí jasně stanovit předepsané kontroly, revize, apod., které musí provést.
• Tlak zahraničních majitelů na používání OOPP nesmyslně tam, kde to z hlediska zhodnocení rizik v souladu se ZP není potřeba, a “bezúrazovost” v oborech, kde se tomu prakticky přes veškerá opatření vyhnout nedá (= zakrývání úrazů tzv. náhradní prací, dovolenou, prémiemi za bezúrazovost apod.)
• Kontrolní činnost živnostenských úřadů na poli BOZP.
• Úroveň kolegů i koordinátorů, nesystémové postupy dozoru.
• Osobně bych přivítal větší možnost odborných školení/seminářů.. Na trhu je toho hodně pro klienty, ale málo pro OZO (či často s nedostatečnou úrovní/kvalitou).
• Bezpečák potřebuje čas a peníze firmy, bohužel naše česká nátura vyniká spíše v tom, jak legislativní rámec obcházet, než jej dodržovat.

Především bych rád poděkoval všem zúčastněným “bezpečákům”, kteří poskytli své názory, pohledy a informace ze své praxe a svého života a díky nimž tyto výsledky mohli vzniknout. Věřím, že pro někoho nemusí být jen zajímavými, ale také užitečnými.

Práce “bezpečáka” je nesmírně zajímavá a to zejména svou různorodostí. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci je interdisciplinární obor a pokud svou práci děláte správně, jen málo kdy sklouznete do stereotypu. Na druhou stranu jde o práci nesmírně odborně i psychicky náročnou. Je při ní potřebná jistá dávka preciznosti a dostatek pevných nervů.

Pokud již jako “bezpečáci” pracujete, rád bych Vám popřál mnoho úspěchů a pracovní úrazy ať vás obcházejí obloukem. A pokud o práci “bezpečáka” teprve přemýšlíte. Zvažujte dlouze a pečlivě. Není to práce, která by se dala dělat jen “napůl”. Musíte jí dát vše a ona Vás za to odmění. Dělejte ji však jen “napůl” a doslova Vás převálcuje, rozdrtí a zničeného či zničenou odhodí.

Budu velmi rád, pokud se zapojíte do diskuse pod článkem a poskytnete další své názory nejen na jednotlivé odpovědi, ale na cokoliv ze světa “bezpečáků.”

Průzkum nebo jeho výsledky sdílejte dle libosti, vždy však prosím s odkazem na tento článek, děkuji.