Stále častěji se ve firmách setkávám s jedním a tím samým problémem. Preventivní kontroly stavu výrobních, ale i nevýrobních prostředků a vybavení pracovišť - tedy kontroly zařízení.

Už jste také slyšeli nebo si dokonce položili otázku: „Co a jak často mám vlastně kontrolovat?“ Odpověď není zase až tak složitá. Postačí nám nahlédnout do dvou základních právních předpisů. Jsou jimi nařízení vlády č. 101/2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí a nařízení vlády 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí, v platném znění.

Nejprve ke druhému jmenovanému (NV. č. 378/01 Sb.). Toto nařízení řeší bezpečný provoz strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí. Na příkladech např. soustruh, vzduchotechnika, ampérmetr a kladivo.

V praxi jsou dost často nevhodně rozlišovány pojmy stroj x přístroj. Ono vlastně přesné definice ani nikde nejsou. Ale obecně je nutno stroj chápat jako takový prostředek, jehož hlavním úkolem je přeměna jednoho druhu energie na jinou (pravděpodobně nejčastější příklad bude dne přeměna elektrické energie na mechanickou práci). Naproti tomu přístroj sice také velmi často pracuje v režimu přeměny energií, ale není to jeho hlavní účel. Přístroj je dost často součástí stroje (např. pojistka, stykač, regulátor) nebo se jedná o pomocné přístroje, např. mikroskopy, hodinky, rentgeny, radary, hustoměry, apod.

Podmínky kontrol

Zpět ale k předpisu. NV. č. 378/2001 Sb., ve svém § 4, jasně vymezuje podmínky provádění kontrol.

Kontroly zařízení jsou dle nařízení vlády rozděleny na kontroly před uvedením do provozu a následné kontroly zařízení. Níže cituji konkrétní ustanovení NV. č. 378/01 Sb.:

㤠4, odst. (1)

Kontrola bezpečnosti provozu zařízení před uvedením do provozu je prováděna podle průvodní dokumentace výrobce. Není-li výrobce znám nebo není-li průvodní dokumentace k dispozici, stanoví rozsah kontroly zařízení zaměstnavatel místním provozním bezpečnostním předpisem.

§ 4, odst. (2)

Zařízení musí být vybaveno provozní dokumentací. Následná kontrola musí být prováděna nejméně jednou za 12 měsíců v rozsahu stanoveném místním provozním bezpečnostním předpisem, nestanoví-li zvláštní právní předpis, popřípadě průvodní dokumentace nebo normové hodnoty rozsah a četnost následných kontrol jinak.“

V § 1, NV. č. 378/01 Sb., je jasně definováno, že pod pojmem zařízení, jsou opravdu myšleny veškeré stroje, technická zařízení, přístroje a nářadí.

Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že ke každému zařízení, je nutné mít vypracovaný místní provozní bezpečnostní předpis (MPBP = předpis zaměstnavatele upravující zejména pracovní technologické postupy pro používání zařízení a pravidla pohybu zařízení a zaměstnanců v prostorech a na pracovištích zaměstnavatele).

Informace některých „bezpečáků“, že pro zařízení postačí mít „návod výrobce“, jsou tedy zjevně liché. Bez zpracovaného MPBP pro konkrétní zařízení, nemůže být naplněn požadavek výše citovaného § 4, odst. (2). Jenže ono vypracovat MPBP pro desítky, stovky někdy i tisíce zařízení, není vůbec jednoduché. A tak se to raději ignoruje. Když však dojde na „lámání chleba“… Kdo ví?

K MPBP bych ještě doplnil, že se primárně nejedná o dokument, který by měl nahrazovat provozní dokumentaci výrobce zařízení („návod“). MPBP by měl návod od výrobce spíše rozšířit a doplnit o nutná opatření pro konkrétní podmínky. Výrobce např. nemůže vědět, že v blízkosti zařízení se budou pohybovat těžké kolové nakladače, že zařízení bude umístěno v agresivním prostředí, že kolem něj denně projdou tisíce lidí a podobně. Účelem MPBP by mělo být primárně eliminovat rizika plynoucí z těchto místních, konkrétních vlivů. Pokud samozřejmě „návod“ nemáte, za léta provozu se ztratil v šupleti, MPBP by měl obsahovat i pokyny pro obsluhu.

Jak MPBP vypracovat?

MPBP by měl navíc být zpracován v souladu s průvodní dokumentací zařízení. Průvodní dokumentací zařízení se rozumí soubor dokumentů obsahujících návod výrobce pro montáž, manipulaci, opravy, údržbu, výchozí a následné pravidelné revize a kontroly zařízení, jakož i pokyny pro případnou výměnu nebo změnu částí zařízení.

Také se zde naskýtá otázka: „Kdo by měl zpracovat MPBP?“ Já jako bezpečák? Bezpečák přece nemá odbornou způsobilost na vypracování návodů zařízení. Bezpečák navíc ani není ten, kdo by měl stanovit podmínky na pracovišti. Zde je potřeba se znovu vrátit k základům BOZP v EU a potažmo i u nás, k Zákoníku práce. Za bezpečnost odpovídá příslušný vedoucí zaměstnanec… Nechci tím říct, že by vedoucí měl zpracovávat MPBP, spíše zde narážím na to, že by mělo být v zájmu vedoucího, aby byly MPBP zpracovány a aby byly zpracovány na adekvátní úrovni. Resp. MPBP by měl zpracovat tým osob. K obsahu MPBP mají určitě co říct právě vedoucí zaměstnanci, bezpečák, technik požární ochrany, obsluha zařízení, popř. i revizní technici, zaměstnavatel a možná i další osoby.

Jak často kontroly zařízení provádět?

Abych to již nekomplikoval a shrnul. Dle NV. č. 378/01 Sb., je potřeba mít ke každému „zařízení“ zpracovaný místní provozní bezpečnostní předpis (MPBP). Kontrolu zařízení je nutno provádět před uvedením zařízení do provozu (dle provozní dokumentace) a následně nejméně 1 x 12 měsíců (dle MPBP), pokud výrobce nebo jiná závazná dokumentace nestanoví lhůtu kratší.

Využijte k provádění kontrol zařízení, vzorové kontrolní protokoly SAW:

Teď se vraťme k nařízení vlády č. 101/2005 Sb.

Toto mluví také zcela jasně a nekompromisně, cituji:

㤠3, odst. (4)

Zaměstnavatel při plnění zákonné povinnosti zajistí stanovení termínů, lhůt a rozsahu kontrol, zkoušek, revizí, termínů údržby, oprav a rekonstrukce technického vybavení pracoviště, včetně pracovních a výrobních prostředků a zařízení, s ohledem na jejich provedení, doporučení výrobce a způsob používání, požadavky na pracoviště, rizikové faktory způsobující zhoršení technického stavu pracovních a výrobních prostředků a zařízení a v souladu s výsledky předcházejících kontrol, zkoušek či revizí, po dobu provozu a používání pracoviště."

Nejprve k definici pojmům. Ve výše uvedené citaci se hovoří o technickém vybavení pracoviště a pracovních, výrobních prostředcích a zařízení. Pracovní, výrobní prostředky a zařízení jsou tou částí pracoviště, kterou jsem rozebral výše, v rámci rozboru NV. č. 378/01 Sb. Jsou to tedy stroje, technická zařízení, přístroje nářadí.

Zařízení vs. technické vybavení pracoviště

Objevuje se zde ale i pojem: „technické vybavení pracoviště“. Co to je? Můžeme skromně říct, že je to vše ostatní, co není zařízením, ale je na pracovišti a není pevnou součástí budovy (místnosti). Dle mého názoru sem spadá např. stůj, židle, regály, poličky, umývadla, a další a další a další.

Co je myšleno stanovením termínů a lhůt? Rozhodně ne to, že si napíšete předpis s ustanovením: „Kontroly se provádějí dle platných ČSN.“ Opět dle mého názoru, každé zařízení a technické vybavení, musí mít jednoznačně stanovenou lhůtu pro provádění kontroly. Při stanovení lhůty je dále důležité, vycházet zejména z dokumentace výrobce, dále především z podmínek na konkrétním pracovišti (vlhkost, agresivita, prach, nebezpečí výbuchu, četnost použití atd.) a teprve potom, se podívat do technických norem. Normy jsou doporučující. Neberte je prosím, jak je stále běžnou praxí, jako pevné dogma: „Říká to norma, tak to tak bude!“.

Důležité je nezapomínat, na dříve uvedené NV. č. 378/01 Sb., dle kterého je nejdelší možná lhůta pro provádění kontrol „zařízení“ 12 měsíců. Zde pozor, kontrola není ani zkouškou, ani revizí, ani údržbou. Tedy revize a zkoušky mohou být prováděny v delších periodách. Vše ale záleží na vašem zvážení a na konkrétních podmínkách.

Kontrola regálů 1x ročně?

U této problematiky bych také rád zmínil v praxi velmi častý jev. Roční kontroly regálů. Proč? Protože to říká NV. č. 378/01 Sb. Dle mého názoru, regál nespadá do režimu NV. č. 378/01 Sb., nýbrž do režimu „technického vybavení“ dle NV. č. 101/05 Sb. I když máte složitý, desítku metrů dlouhý a několik metrů vysoký regál, je to dle předpisů totéž, jako jednoduchá, půlmetrová desková police. Je to technické vybavení pracoviště a lhůtu kontroly, zkoušek, revizí a údržby tohoto vybavení si můžete stanovit, dle svých, konkrétních podmínek. Nechci tím říct, že kontrolovat regály 1 x ročně je nesmysl. Spíše zde chci apelovat na princip těchto kontrol. Tuto teorii zejména některé firmy, které se na kontrolách regálů „živí“, neslyší zrovna 2x rády.

Využijte pro provedení kontroly regálů nebo žebříků profesionální vzorové protokoly SAW:

Závěrem ještě zdůrazním, že nařízení vlády, jak již jsem výše naznačil, rozlišuje pojmy kontrola, zkouška, revize, údržba a oprava a rekonstrukce. Stanovení termínů oprav a rekonstrukcí, mi přijde v globálním měřítku poněkud nešťastné, přestože v některých konkrétních případech bych si toto dokázal představit, jako opodstatněné a smysluplné. Stejně se přikláním k názoru, že stanovit termíny oprav a rekonstrukcí, není relevantní. Tyto by měly být prováděny dle potřeby (až na výjimky).

Jako nejlepší cestu pro naplnění výše uvedeného požadavku vidím, zpracování evidence veškerého technického vybavení a „zařízení“ pracoviště (dále jen prostředků) a ke každému prostředku uvést termín (lhůtu) pro provádění kontroly, zkoušky, revize, údržby, opravy, rekonstrukce. Pro zjednodušení je vhodné, určitá zařízenía technická vybavení zařadit do skupinek a lhůty přiřazovat právě těmto skupinkám. Dále bych doporučil uvést, kdo tyto činnosti provádí a kdo je za jejich provádění odpovědný.

Při zpravování harmonogramu je nutné dát pozor, na „speciální druhy“ zařízení a vybavení pracoviště, pro něž jsou termíny kontrol, zkoušek, revizí a popř. i údržby stanoveny právními předpisy. Např. věcné prostředky požární ochrany, požárně bezpečnostní zařízení, dopravní prostředky a některé další. Rovněž je vhodné neopomenout i „části budov“, ať už se jedná o střechu, stav omítek, nosných zdí, podlah nebo nejrůznějších technických (ocelových, dřevěných) konstrukcí, od zábradlí, přes různé plochy, až po nosníky střech. Proto je při zpracování harmonogramu a zejména pro jeho kvalitu, nutno oslovit odborníky na nejrůznější oblasti.

Pokud tedy shrneme požadavky obou nařízení, dostaneme jasný závěr. Uvedu v bodech:

1. Na pracovišti máme technické vybavení a zařízení.
2. Pro obojí skupiny je nutno zajistit provádění kontrol, zkoušek, revizí, údržby, oprav a rekonstrukcí.
3. Termíny (lhůty) provádění kontrol, zkoušek, revizí, údržby, oprav a rekonstrukcí, stanoví zaměstnavatel.
4. Pro všechna zařízení je nutno mít vypracovaný místní provozní bezpečnostní předpis (MPBP).
5. Kontroly zařízení je nutno provádět dle místního provozního bezpečnostního předpisu.
6. Kontroly zařízení je nutno provádět nejméně 1 x ročně.

Splnění výše uvedeného možná působí až nereálně. Reálné však je. Chce to jen věnovat dostatek úsilí a času, vytvořit dobrý systém a ten následně, už jen jednoduše, udržovat.

Přitom doložené kontroly „čehokoliv“, co mělo příčinnou součinnost s pracovním úrazem, pro Vás, jakož to pro zaměstnavatele, může být zcela klíčové. Protože vy, v pozici zaměstnavatele, jste za pracovní úraz odpovědný a je jen na Vás, abyste prokázal splnění veškerých zákonných požadavků a mohl se vyvinit.

Pro snadnější a efektivnější provádění kontroly zařízení, nabízíme i další vzorové dokumenty ke stažení: