Stanovení organizace řízení (managementu) rizika
Dle Zákoníku práce má každý zaměstnavatel povinnost soustavně vyhledávat nebezpečné činitele pracovního prostředí a pracovních podmínek, zjišťovat jejich příčiny a zdroje. Dále na základě tohoto zjištění vyhledávat a hodnotit rizika, která vznikají z těchto nebezpečných činitelů a přijímat opatření k jejich odstranění.
Jak se ale k této povinnosti postavit? Definice zákoníku práce je velmi otevřená a proto je důležité, ba dokonce nutné, protože zákoník práce rovněž stanoví povinnost o vyhledávání a vyhodnocení rizik a o přijatých opatřeních vést dokumentaci, metodiku vyhledávání nebezpečí a hodnocení rizik, tedy proces řízení rizik, stanovit vnitrofiremní dokumentací, např. směrnicí.
K čemu mi vzorová směrnice bude?
Vzorová směrnice stanovení organizace řízení rizika, Vám pomůže nejen zorientovat se v této poměrně komplikované problematice, ale zejména díky ní stanovíte firemní systém řízení rizik, dle nějž můžete následně postupovat.
Co vše směrnice obsahuje?
Směrnice zejména stanoví požadavky na jednotlivé oblasti a kroky řízení rizik, tj. zejména na:
- identifikaci nebezpečí;
- odhad rizika;
- analýzu rizika;
- hodnocení rizika;
- posuzování rizika;
- regulování rizika;
- vedení dokumentace o rizicích;
- komunikaci rizika.
Směrnice navíc obsahuje popis unikátní metodiky SAW, pro hodnocení rizik, která pracuje s pěti hlavními hodnotícími kritérii, kterými jsou:
- pravděpodobnost přítomnosti rizika;
- pravděpodobnost negativního působení rizika;
- následek působení rizika;
- počet ohrožených osob;
- skupina ohrožených osob.
Díky tomuto unikátnímu hodnotícímu systému není problém, rozlišit skutečně závažná rizika od těch nepodstatných a tím i efektivněji přijímat preventivní opatření.
Je povinnost, mít takovou směrnici?
Zákonem není přesně specifikováno, jak má dokumentace vypadat. Zákoník práce však zcela zřejmě stanoví povinnost vést o rizicích a jejich hodnocení dokumentaci. Tj. i metodika, dle které se hodnocení rizik provádí, musí být dokumentována pro případné pozdější prokazování.
